Podstatné je to, co na první pohled nespatříte..

23. listopadu 2012 v 19:34 | Tia* |  Informace
Jsem si vědoma toho, že jste se o mne v prvním článku tohoto blogu moc nedozvěděli. Rozhodla jsem se tedy pořádně se vám představit. Ale nebudu vám tu popisovat to jak vypadám, jak se chovám ve společnosti, popřípadě kolik mi je let. V následujícím článku se dozvíte něco o mé tzv. druhé stránce, kterou, - jak věřím, - má každý z vás.
Protože vše má svůj rub a líc, svou černou a bílou stranu...

***
"Ztracená v realitě, zapomenuta a odhozena ve fantazii."
-tento mne úžasně vystihující citát jsem našla na jedné stránce, jejíž jméno si bohužel nevybavím. Tímto bych se tedy chtěla omluvit člověku, který jej ztvárnil a jehož jméno tu logicky není.

Nikdy jsem nebyla a doufám, že ani nebudu normální. Každý den, jenž jsem přežila je pro mne vítězstvím, no zároveň prokletím, protože vím, že přijdou další takové dny a já je budu muset přetrpět ať chci nebo ne. Zároveň jsem za ale ráda za to že mi bylo umožněno žít. Život je pro mne tím nejcennějším darem, kterého si velmi vážím. Bohužel nevím jak jej zúročit, jak se zavděčit tomu kdo mi tento dar dal. Zkouším to vzděláním, - snažím se učit, abych něco dokázala, něco po sobě zanechala, ale k čemu to je? Jsem jen další červenou tečkou na mapě doslova přeplněné ostatními tečkami.
Ale nechci to tak nechat. Nechci už být jen pouhou tečkou. Chci se stát modrým puntíkem, daleko výraznějším, než jsou ty červené. Ovšem v tomto světě plném miliardy ostatních talentů, které jsou spíš založeny na komerčním výdělku, než na opravdovém nadání, je to velice těžké.
A tak jsem se uchýlila do vlastního světa, vytvořila jsem si své útočiště zvané Fantazie. Tam neexistuje konkurence, neexistují tam ostatní lidé, kteří by mi vadili. Jsem tam jen já a mé Múzy. Můžu být vším, čím si zamanu, - Královnou i obyčejnou dívkou, růží i konvalinkou.. cukrem i solí..
Tam se cítím opravdu svou. Jenže mám problém, - nedostatek času. Až přespříliš se zdržuji v reálném světě a má fantazie se tím bortí. Mé Múzy na mne zapomínají, hledají si jiné majitele. A já zůstávám sama, odkázána na tento blog a poslední Múzu, která mi ještě zbyla.
***
To je vše. Pokuste se zamyslet, najděte v tomto článku kousky, složte z nich dokonalý obraz mého já a popište mi jej. Chci se totiž konečně dozvědět jaká vlastně jsem.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Terka Terka | E-mail | Web | 23. listopadu 2012 v 20:41 | Reagovat

Myslím, že máme pár věcí i společných :-) taky bych ráda byla ten modrý puntík v moři červených a vím, jak to bude těžké a jsem pro to rozhodnuta udělat první poslední :-) i když se mi to nejspíš nepodaří, nejsem nejchytřejší, nejsem nejlepší,.. zatím jsme ta pouhá červená tečka.. :-?

2 Terka Terka | E-mail | Web | 23. listopadu 2012 v 20:42 | Reagovat

* jsem

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama