Listopad 2012

Today I...

30. listopadu 2012 v 19:39 | Tia* |  Informace
Poslušně hlásím, dnes a zítra nic nepřibyde. Nemám inspiraci, nemám chuť, nemám čas.

Nothing

29. listopadu 2012 v 19:10 | Tia* |  For a better day
Dnes jsem naprosto bez inspirace, naprosto bez nálady. Tady je další z mých citových záležitostí v oblasti hudby. Víc ode mne dnes vážně nečekejte..






Trošku starší citová záležitost, for a better day.

28. listopadu 2012 v 19:31 | Tia* |  For a better day

Protože miluju Linkin Park,
protože miluju tuto písničku,
protože miluju hudbu.

Inspirace v hudbě, -Haiku

28. listopadu 2012 v 18:51 | Tia* |  Témata týdne
Na blogu diabolus, jehož reklamu najdete níže, jsem narazila na haiku, které bylo podle autorky, shodou okolností složeno pro mne, za což ještě jednou děkuji.
Nedalo mi to a rozhodla jsem se sama nějaké složit. Nemám sice ráda básně, v nichž je přesně daný počet slabik, ale překonala jsem se a tady to je. Rovněž si myslím, že se to náramně hodí k tématu týdne, jímž je, jak jistě víte, Samota..

V labyrintu hudby jménem Pixies.

27. listopadu 2012 v 19:17 | Tia* |  For a better day
Obrázku si nevšímejte, je to jen pouhá ukázka mne v různých situací bez východiska. Spíše by vás měla zaujmout píseň, kterou miluji snad ještě více než Summertime Sadness. Poslouchám jí stále a, - co si budeme nalhávat, - prostě mne vystihuje.
Ten, kdo jí zpívá, (Pixies,) je neuvěřitelně falešný, jak můžete slyšet, ale do té písně se to hodí. A mne se to líbí. Možná až moc...

Zkouška schopností.

27. listopadu 2012 v 18:58 | Tia* |  Slabé chvilky
Moc si nevšímejte tohoto naprosto bezvýznamného článku, který zveřejňuji jen za účelem zjistit, jak jsem na tom s dnešní hladinou fantazie.
Po tomto náročném dnu bych se totiž vůbec nedivila, kdybych úplně ztratila schopnost skládání vět. Momentálně jsem ve stavu, kdy sotva rozpoznám své uši od prstů na nohách. - Tak jsem unavena. Celodenní trmácení se po "velkoměstě," (vězte, že oproti místu kde bydlím, se tomu dá tak říkat,) není zrovna mou parketou, obzvláště když vlastníte boty, v nichž jsem byla obuta.
Necítím se tedy zrovna dobře a jak tak pročítám dosavadní článek, který tu právě dotvářím, ani s psaním to dnes nebude vyloženě eňo-ňůňo.
Tudíž jsem se právě rozhodla, že sem ještě hodím něco pro lepší den, - ne pro vás. Pro sebe. - a pak si půjdu asi dát vanu. Jen doufám, že mne spolu s vodou nevcucne do kanálu..

Jako vejce po lekci tenisu, v níž zastupovalo míček.

26. listopadu 2012 v 20:01 | Tia* |  Slabé chvilky
Tak. Teď vás prosím, popojeďte na stránce trochu výš a přečtěte si znovu název tohoto článku. Poté ještě jednou. Až to budete mít, zjistíte jak se já právě cítím.

Jako vajíčko, které absolvovalo lekci tenisu v níž zastupovalo míček.
Jako větvička, kterou nevychované dítě rozlámalo na kousíčky a ty rozházelo po prašné cestě.
Jako kanárek v kleci, kterému ustřihli křídla, aby nemohl uletět v případě, že by se dostal z pod zámku.

A proč se tak cítím? Absolutně netuším. Neznám příčinu této nálady, nejsem si vědoma toho, že by mne někdo naštval, že by se mne někdo něčím dotkl. Přemýšlím, že chyba bude nejspíš ve mě, já budu tou překážkou, která přivolává tyto pocity, díky kterým máte možnost číst tento pochmurný článek o ničem. Neumím vyjádřit to, jak se cítím. Ale nikomu bych to nepřála. V krku mám knedlík, mám chuť všechno to vybrečet, no na druhou stranu se mi chce smát. Smát se a nikdy nepřestat, i když by ten smích byl hysterickým, neveslým.
Asi potřebuju odbornou pomoc.


Letní smutek pro lepší den

26. listopadu 2012 v 19:43 | Tia* |  For a better day
Summertime Sandess od Lany Del Rey. Písnička, kterou jsem si oblíbila, třebaže se mi ze začátku hnusila. Teď jí tu poslouchám dokola a cítím se skvěle.


Samota, mé druhé já, má nejlepší přítelkyně

26. listopadu 2012 v 19:32 | Tia* |  Témata týdne
Samota, jak už bylo uvedeno v názvu článku, je mou nejlepší kamarádkou, mým druhým já.
Jsem tvořivý člověk, který je sice rád ve společnosti, - obzvláště v té inspirující, v níž vám každý jednotlivý rozhovor něco přinese,- ale když chci vážně něco udělat, soustředit se na své dílo, na psaní a podobně, potřebuji k tomu klid. A ten se nejlépe získá, když je člověk sám.
Samota je chvíle, kdy si můžu vše urovnat v hlavě, kdy slyším své myšlenky bez toho, aniž bych se na ně musela nějak soustředit.
Když jsem sama, nemusím se bát, že se špatně zatvářím, že udělám něco naprosto nevhodného, že mne někdo sleduje a kontroluje každý můj pohyb, čekajíc až zase něco zpackám... můžu se konečně usadit do té správné polohy mé nálady, dát si nohy na stůl a udělat si culík, v němž vypadám jako idiot. A proč? Protože jsem jednoduše sama. Sama, nikým nerušená. - Snad jen svou nikdy neutichající fantazií, či mnoha stránkami mého všestranného já.

Zaujmout vás? Proč?

25. listopadu 2012 v 20:11 | Tia* |  Slabé chvilky
Tak nějak nemám chuť ani čas zaujímat vás zajímavými články o celebritách, nové módě a trendech. Jednak mne to nebaví a jednak mne to nezajímá. Nemám tyto věci ráda, nevyznám se v nich a jsem z nich akorát nervózní, což můžete snadno vyčíst z mého případného stylu oblékání, který vám neprozradím.
A tak jsem si řekla, že bych sem občas mohla dát něco z mé tvorby, pokud bude co. Nechce se mi sem dávat moc povídek, protože ty nepíši na počítači, a když, tak stojí za houby. Napadlo mne dát sem něco z mých básní, ale akorát byste se smáli, tedy vy, co byste si to přečetli.
Docházím tedy pomalu k názoru, že nemám potřebu vás na svém blogu něčím zaujmout, nemám motivaci donutit vás ke čtení mých trapných článků o ničem. Sem tam vás naladím na vlnu mých nálad pomocí nějakého obrázku, či hudby. To vám musí stačit, s tím se musíte spokojit, protože nic jiného ode mne čekat nemůžete.